22.4.2016
Rodinné focení, tentokrát malinko jinak. Prvotní zadání od táty bylo lehce záhadné:“ Vyfoť nám toho Vojtu jak skáče, takový to překrývání, že všechno bude jako přes sebe a až ta poslední bude ostrá.“
Pár minut mi to trvalo, ale nakonec jsme si to vyjasnili. 🙂 A tak jsme fotili Vojtu v běhu u nádraží, skoky z kamene v lomu, a ve chvílích, kdy bylo třeba odpočívat, vyšel čas i na společnou rodinou skupinovku.
Z tohoto lehce netradičního focení vznikla malá série fotokoláží a já se nechám překvapit, jestli a která nakonec skončí na zdi u Vojty v obýváku.
Napsat komentář